PSYCHÉ (Jean-Baptiste de Lully) - premiéra 9.3.2017

Tragédie lyrique. Libreto Thomas Corneille podle Molierovy původní hry. Opera se uvádí ve francouzském originále.

Podle legendy byla Psyché nejmladší a nejkrásnější ze tří dcer anatolského krále. Její krása vzbudila žárlivost bohyně Afrodity, která přikázala svému synovi Erótovi, aby svým šípem v dívce vzbudil lásku k nejodpudivějšímu z mužů, kterého potká. Erós se však sám do Psyché zamiloval, šíp zahodil do moře a když Psyché usnula, unesl ji do svého paláce, kde ji navštěvoval noc co noc pod rouškou tmy; varoval ji však, že ho navždy ztratí, pokud by ho chtěla třeba jen na okamžik zahlédnout. Psyché toužila navštívit své sestry, to jí Erós dovolil; Psyché pak, podlehnuvši ponoukání svých žárlivých sester, zapálila v noci lampu, aby si svého milence v jejím světle prohlédla. Krůpěj horkého oleje však ukápla na Erótovu hruď a probudila ho; bůh pohněvaný její neposlušností odletěl.
Když zoufalá Psyché zjistila, co způsobila, vydala se na pouť po svatyních ve snaze najít svého milovaného, až se setkala s Afroditou. Prosila ji snažně, aby jí vrátila lásku Erótovu; rozhněvaná bohyně to podmínila splněním čtyř úkolů, jejichž zdolání ovšem bylo pro smrtelníka nemožné. Protože Afrodita plná starosti o svého syna, který kvůli ztrátě Psyché onemocněl, pozbyla část své božské krásy, bylo čtvrtým dívčiným úkolem sestoupit do Hádu a požádat vládkyni podsvětí Persefonu o trochu její krásy, již měla ukrýt do černé skříňky. Psyché dorazila k Persefoně a ta byla svolná vyhovět Afroditině žádosti. Když Psyché opustila podsvětí, rozhodla se otevřít skříňku a vzít si z ní trochu krásy pro sebe domnívajíc se, že jí to zajistí Erótovu lásku. Uvnitř však byl věčný spánek, který ji překvapil a uspal. Erós, který jí již odpustil, přiletěl k jejímu tělu a odstranil spánek s jejích víček, prose Dia i Afroditu o svolení ke sňatku s Psyché. Bohové souhlasili, Zeus dal Psyché nesmrtelnost a Afrodíté tančila na jejich svatbě. Ze spojení Eróta a Psyché se narodila dcera nevšední krásy, nazvaná jménem Hedoné (tj. Rozkoš, v římské mytologii Voluptas).

Režie: Tomáš Šimerda
Hudební nastudování, cembalo, varhany: Tomáš Hála
Choreografie: Marcela Benoniová
Scéna: Vladimír Soukenka
Kostýmy: Josef Jelínek

Psyché

Hrají:

Jupiter: Josef Kovačič / Marek Pavlíček
Venuše: Aneta Schwarzová / Šárka Stejskalová
Vulkán: Václav Buršík / Raman Hasymau
Zefyr: Lucie Fürstová / Veronika Vaněčková
Amor muž: Jakub Kos / David Ullrich
Amor dítě: Anna Petrtylová / Hana Tomášová
Psyché: Zuzana Kopřivová / Anna Novotná
Aglaure: Kristýna Šorsáková / Janina Ulasavets / Kateřina Zelenková
Cidippe: Michaela Králová / Michaela Mochnáčová / Ema Šoferová
Král: Michael Demeter / Václav Dlask
Lycas: Josef Kovačič / Marek Pavlíček
První nymfa: Karolína Grebeníčková / Marie Schmidtová
Druhá nymfa: Michaela Kofláková / Tereza Králová
První fúrie: Lukáš Sidorják / David Ullrich
Druhá fúrie: Vladimír John
Třetí fúrie: Václav Dlask / Jakub Ošmera
Italské "Lamento": Monika Machovičová / Marie Svobodová / Nikol Turoňová / Vladimír John / Lukáš Sidorják / Václav Dlask / Jakub Ošmera
Chór: studenti 4. ročníku, sólo v Prologu: Karolína Grebeníčková / Marie Schmidtová

Spoluúčinkují:
prof. Tomáš Hála (cembalo, varhany), Tereza Horáková, Viktor Janoštín (housle), Halyna Lozynska (violoncello)

Psyché Psyché Psyché
Psyché Psyché Psyché
Psyché Psyché Psyché

Pražská konzervatoř    Facebook    Praha       Norské fondy

webmaster: Jakub Šafr